Tak už zase sedlačíme

Už je to skoro patnáct let, co se školní statek, do té doby součást naší školy, oddělil a stala se z něho samostatná společnost s ručením omezeným. Jaké byly důvody osamostatnění školního statku není podstatné, každopádně škola tím ztratila zázemí pro praktickou výuku zemědělských oborů a nastaly krušné časy. Školní statek s.r.o. se samozřejmě jako každá firma, která chce prosperovat, zaměřil především na oblasti výroby, které přinášejí zisk – přešel do systému ekologického hospodaření, zrušil chov prasat, králíků i dojných krav a veškerou výrobu zredukoval na chov krav bez tržní produkce mléka, ošetřování trvalých travních porostů a ekologické pěstování obilovin na přibližně dvacetihektarové výměře. Výrazně se snížil počet jeho zaměstnanců, veškerou práci zastali tři a později dokonce dva zaměstnanci a pro naše žáky už na statku žádná odborná práce nebyla, nebo jí bylo jenom minimum. Škola a její zaměstnanci se snažili tuto situaci řešit zřízením školní farmy v místě bývalé drůbežárny vedle školního statku a ponechala si také několik hektarů luk a pastvin za pracovištěm Zámecká. Školní farma ale zdaleka nestačila pokrýt potřeby odborného výcviku a praxí zemědělských učebních a studijních oborů, chyběly potřebné hospodářské budovy, vybavení i peníze na jejich pořízení. Odborný výcvik ve škole se omezil na chov stádečka ovcí a koz, králíků, drůbeže a včel a v rostlinné výrobě na sklizeň pár hektarů luk na seno. Odbornější zemědělské práce, jako je třeba orba nebo dojení, si žáci jezdili občas vyzkoušet do zemědělských podniků v okolí. Situace zemědělských oborů ve škole byla téměř kritická, uchazeči o obor Zemědělec-farmář se dali skoro spočítat na prstech jedné ruky, studijní obor Agropodnikání se dokonce dva roky po sobě pro nízký počet zájemců neotevřel a do oboru Veterinářství se hlásilo méně a méně žáků. Pak ale začaly do zemědělského školství proudit peníze a vše se pomalu začalo měnit k lepšímu. Naše škola byla vybrána v rámci projektu COV jako centrum odborného vzdělávání pro Liberecký kraj se zaměřením na zemědělství, díky tomu získala škola prostředky na výstavbu a vybavení nových dílen i nákup moderních strojů. Ministerstvo zemědělství a Liberecký kraj škole jako centru odborné přípravy poskytly během uplynulých pěti let téměř devět milionů na nákup učebních pomůcek, především moderní zemědělské techniky. Zemědělské obory byly zařazeny do stipendijního programu Libereckého kraje, ze kterého žáci dostávají měsíční motivační stipendijní příspěvek a při výborném prospěchu každý půlrok i takzvané prospěchové stipendium. Škola si pronajala stáj na školním statku, z vlastních prostředků nakoupila dojné krávy a chovné svině a velkou pozornost věnovala propagaci zemědělských oborů. Uchazečů začalo pomalu přibývat a dnes patří zemědělské obory k nejobsazenějším ve škole.

V rozletu nás ale pořád brzdila malá výměra obhospodařovaných pozemků a hlavně to, že jsme neměli žádnou ornou půdu, na které by žáci mohli nacvičovat práce při pěstování polních plodin od zpracování půdy přes setí a ošetřování plodin až po jejich sklizeň. Ale i to se změnilo k lepšímu. Koncem zimy roku 2021 převzala škola do své péče dalších čtrnáct hektarů trvalých travních porostů v sousedství školní farmy, ale hlavně necelých 21 hektarů orné půdy vedle Novoměstské silnice. Mohli jsme tedy začít znovu pořádně „sedlačit“ i na poli. Nový začátek hospodaření nebyl jednoduchý. Pole jsme převzali v polovině března tak, jak zůstalo ležet po sklizni poslední plodiny – nevyhnojené, nezorané, a dokonce nebylo ani podmítnuté. Učitelé odborného výcviku se spolu s našimi farmáři hned pustili do práce, aby stihli co nejdříve zasít jarní obiloviny a luskoviny a připravit půdu i pro další plodiny. Pole vyhnojili hnojem a zorali, rozdělili nektarodárnými pásy na čtyři stejně velké hony, které oseli a osázeli jarními plodinami – obilovinami, luskovinami a okopaninami. První rok ale našemu polnímu hospodaření příliš nepřál. Projevily se nedostatky v předchozí agrotechnice a místy v porostech nad našimi plodinami vítězily plevele jako pelyněk, pcháč a šťovík. Jaro bylo, stejně jako léto, studené a deštivé, brambory jsme sázeli až ve druhé dekádě května do studené půdy a v průběhu léta pršelo tak, že mezi řádky často stála voda a nebylo možné ani vjet na pole a provést ochranu proti plísni bramborové. Podobně na tom byla krmná řepa, kterou jsme nestihli celou vyplít a vyjednotit, a luskoviny a proso jsme museli dokonce zaorat na zelené hnojení. Zkrátka první půlrok našeho hospodaření nedopadl úplně nejlíp, přesto jsme dokázali sklidit dostatek obilnin, řepy a brambor nejen pro pokrytí potřeby krmiv na školní farmě, ale i na prodej. 

Druhý rok našeho polního hospodaření už vypadá mnohem nadějněji. Našim farmářům a jejich mistrům se podařilo v agrotechnických termínech připravit půdu a zasít ozimé i jarní obilniny a luskoviny, zasít a vyjednotit řepu, zasázet a proorat brambory a díky příznivému počasí provést i nezbytné agrotechnické zásahy v porostech. Kromě orné půdy se museli postarat také o naše louky a pastviny, sklidit dostatek objemné píce pro krmení našeho dobytka a zastat veškerou běžnou péči o zvířata na farmě. A těch zvířat už také není málo. V souvislosti se zvýšením výměry obhospodařované zemědělské půdy si teď můžeme dovolit chovat až 15 velkých dobytčích jednotek. Kromě králíků, drůbeže a prasat se naši žáci starají i o stádo ovcí plemene Clun forest, zařazené v kontrole užitkovosti, a chov hovězího dobytka plemene Český strakatý skot a  Jersey jsme rozšířili o pětihlavé stádečko původního českého plemene Česká červinka. Toto prastaré plemeno, které bylo ještě nedávno blízko vyhynutí, se vyznačuje velkou flexibilitou a celkovou odolností a i když jeho užitkovost není srovnatelná s moderními intenzivními plemeny, jeho zachování je důležité pro udržení genové rozmanitosti v chovu skotu. Náš chov českých červinek byl zařazen do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů a naši žáci se tedy jeho prostřednictvím podílejí na splnění základního cíle tohoto programu, tedy zajištění dlouhodobého uchování genetických zdrojů  zvířat významných pro výživu a zemědělství. V nejbližší budoucnosti plánujeme na školní farmě zavedení chovu čistokrevných koz v kontrole užitkovosti, chovu čistokrevných plemen drůbeže s produkcí násadových vajec, dokončujeme zimoviště pro krávy, na podzim budeme stavět nový včelín, ve fázi projektových příprav je i výstavba nového vepřína. Snad se vše podaří zrealizovat a nakonec dojde i k rozšíření naší naučné zemědělské stezky o živočišnou část s expozicí hospodářských zvířat, tak jak jsme si dali za cíl před dvěma lety.

To všechno by nebylo možné bez velkého nadšení a osobního nasazení našich učitelů i mnoha žáků zemědělských oborů. Naše škola je totiž zcela výjimečná tím, že na rozdíl od ostatních zemědělských škol, které mají své školní statky se stálými zaměstnanci, u nás zajišťují všechny zemědělské práce mistři, učitelé a žáci zemědělských oborů. Když je potřeba, neváhají zůstat v práci do večera, přijít o víkendu, o prázdninách nebo dovolené, plahočí se na polích, když se většina národa vyhřívá na sluníčku u moře nebo u rybníka. Takže jim patří velký dík a uznání, i když oni to pro to nedělají. Mají tu práci prostě rádi.